Seznam některých komunistů ve státní správě

V posledním období zažíváme nebývalý restart normalizační mentality. Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Bývalí spolupracovníci StB, milicionáři, vyznavači neostalinismu, nomenklaturní exsoudruzi z předlistopadové KSČ, tedy včerejší prospěcháři všeho druhu se opět ujali vesla. Se svými spojenci mají faktickou většinu v parlamentu i ve vládě. Komunismus vyznával ideu beztřídní společnosti, a při tom se opíral o nelítostný třídní boj. To je zvrácené, a ve svých důsledcích to vedlo k devastaci země (zejména v morální rovině) k likvidaci a odlivu elit, lámání charakterů i duší národa. Ti, kteří tento model uchvácení moci dříve obdivovali, profitovali z něj, a dnes tuto minulost relativizují či ji popírají, si rozhodně nezaslouží žádnou úctu a respekt veřejnosti. Ostražitá by měla být i mladá generace, s vědomím toho, že nepoznané a potlačené dějiny se mohou opakovat. Dnes v omezování občanských svobod, v aplikaci selektivního práva, v nerovné politické soutěži, v manipulacích ve všech oblastech veřejného života, a ve svých důsledcích v demontáži právního státu a pluralitní demokracie. A navíc jsou zde zcela zjevné snahy o oslabování naší plnohodnotné příslušnosti k Západu, včetně úvah o ukončení našeho členství v EU a v NATO, a zároveň posilování naší orientace k Východu, tedy k Rusku a Číně.

 

Komunismus není jen o symbolech a ideologických floskulích. Je to zejména o schématech myšlení, jednání a rozhodování. Platí, že staré návyky prorůstají i v dalším období a změny jsou u bývalých soudruhů (natož u současných) jen formální, a zejména účelové v módu cynického oportunismu, který provází jejich kariéry v různých režimech. Dnes je prostor pro manipulace všeho druhu takřka bezmezný, a zejména proto je třeba hledat a ověřovat si různé zdroje informací a hodnocení, poznávat skutečnosti a nebát se pravdy. Je důležité vědět kdo je kdo. Stojí to za to. Od katastrofy nás mohou zachránit jen informovaní, vzdělaní a důkladní hledači pravdy, kteří se nebudou bát hlasitě vyslovit svůj názor a bránit jej v nepřejícném či lhostejném prostředí. Potřebujeme více odvahy, pokory, trpělivosti a profesionality. Mravní relativizace, kult konzumu a model zadluženého blahobytu nás nespasí, ba právě naopak. To je totiž plíživá cesta do záhuby a nicoty. Obávám se, že již na této cestě jsme. Je nejvyšší čas si to uvědomit.

Petr Havlík

Někteří komunisté ve státní správě

Prezident České republiky Miloš Zeman - bývalý člen KSČ

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU